Časoprostorové a infrastrukturní aspekty procesu sociální exkluze

Michal Růžička, Ph.D.

Autor textu, publikovaného v Sociologickém časopise, se věnuje propojení prostorové a ekonomické exkluze Romů v Čechách a na Slovensku. Tvrdí, že prostorová segregace není pouze důsledkem chudoby v ekonomickém slova smyslu. Během pokračujících etnografických výzkumů dospěl k názoru, že prostorová segregace, jak je jednou ustanovena, má tendenci se reprodukovat. Stává se sama příčinou segregace. Autor popisuje konkrétní případy procesu sociální exkluze ze svého etnografického výzkumu. Ukazuje jak na aktéry, kteří jsou společností fakticky vylučovaní na okraj, je tou samo společností symbolicky kladen požadavek na začlenění. Zároveň popisuje další paradoxní situaci: Tedy to, že ve vyloučených lokalitách jsou aktivity běžného života neúměrně drahé. Jinými slovy, chudí musí vynakládat na běžné aktivity mnohem více zdrojů než bohatší, co jim ovšem zůstává je nálepka parazitů. To jim pak zpětně klade překážky v začlenění do většinové společnosti.

Autor formuluje koncept infrastrukturní exkluze, která popisuje jakým způsobem může omezená možnost participovat na standardních veřejných infrastrukturách společnosti (doprava, elektřina, voda) přispívat k vyloučení z dominantní společnosti. Koncept představuje na příkladu slovenských osad, ale přibližuje i to, jakým způsobem se exkluze projevuje v prostředí České republiky.

Infrastrukturní exkluze znamená vznik ekonomických a časových nákladů spojených s překonáváním prostorových bariér, s překonáváním nevyhovujícího technického stavu bydlení a s omezeným přístupem k jinak běžně dostupným formám infrastruktur. Ve výsledku se tak chudí dostávají do paradoxní situace, kdy do běžných kažodenních činností, jako je topení, bydlení, vylučování či svícení musí investovat mnohonásobně více peněz a času než střední třída. V prostředí chronického nedostatku ekonomických zdrojů se zároveň ekonomické překážky stávají bariérami sociálními.

Autor si všímá toho, že uvedené neplyne jednoznačně z prostorového odloučení, ale právě z absence základní infrastruktury: Romové jsou sestěhováni do starých nemovitostí, které nesplňují hygienické normy ani neprošly rekonstrukcí. Tato praxe je pokračováním praxe z doby státního socialismu. Špatný stav nemovitostí tak často není zapříčiněn chováním nájemníků, nicméně přesto je jim připisován.

Proces infrastrukturní exkluze tak uzavírá populace před ostatní společností. Celý proces má tendenci se reprodukovat díky tomu, že určití aktéři jsou systematicky vystaveni strukturálním překážkám, zatímco jiní (integrovaní) aktéři jim vystaveni nejsou.

Autor na závěr popisuje současné politické intervence i praxe nevládních organizací slovy, že snahy o sociální integraci se nejvíce zaměřují na zvyšování individuálních kompetencí, ovšem v situaci, kdy je příčina sociálního vyloučení strukturální. Jako takové jsou takové zásahy odsouzeny k neúspěchu. A dodává, že řada místních samospráv přispívá k míře segregace, zatímco stát je prostřednictvím mlčenlivého přihlížení za tuto situaci spoluzodpovědný.

Celý text:  Časoprostorové a infrastrukturní aspekty procesu sociální exkluze

Tags: