Mgr. et Mgr. Markéta Vaňková

Antropoložka Markéta Vaňková ve svém textu popisuje jakými obtížím čelí Romové v sociálně vyloučených lokalitách pokud se snaží využívat služby, které jsou zpravidla běžně dostupné majoritní společnosti. Legitimizační formule moderních liberálních demokraciích o rovnosti před zákonem, je hojně používaná v reprodukci nenávistných protiromských předsudků podle kterých jsou Romové oproti majoritní společnosti zvýhodňováni. Uvedený text se naopak zabývá jakým způsobem jsou Romové diskriminováni a jakým způsobem policejní práce přispívá k reprodukci sociálního vyloučení.

Michal Růžička
Lukáš Radostný

Následující text vyšel v publikaci "Romové" v osidlech sociálního vyloučení a je jedním z výstupů antropologického terénního výzkumu, který proběhl roku 2004 v Kladně: v sociálně vyloučené lokalitě Masokombinát, kde žije v drtivé většině romské obyvatelstvo. Autoři studie si během svého každodenního pobytu v terénu všimli, že jejich zkušenosti jsou v rozporu s mediálním obrazem, který o Masokombinátu referoval. Mediální obraz je na druhou stranu v pozoruhodné shodě s obrazem, který jim podávali úředníci městského úřadu. Ti, ač disponují mocí v zásadní míře ovlivňovat další osud Masokombinátu, v naprosté většině případů v samotné lokalitě nikdy nebyli. Moc mediálního obrazu ovlivňovat realitu je proto hlavním tématem studie.

Jan Šamánek
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Institut sociologických studií

Dalším příspěvkem je opět kritická diskurzivní analýza. Tentokrát se týká textů publikovaným na známém neonacistickém serveru Odpor.org. Podobně jako minulý text, i tento příspěvek byl uveřejněn na serveru Antropowebzin.

Autor analyzuje diskurzy neonacistů, které jsou spojeny s demonstracemi v Litvínově a Přerově, jejichž účastníci se pokoušeli o pogrom na místní romské obyvatelstvo. V duchu kritické diskurzivní analýzy je interpretovaný text chápán nikoliv jako mocensky neutrální sdělení informací, ale jako druh praxe, která má bezprostřední vliv na sociální realitu. V tomto případě zároveň sleduje prosazení jistých politických cílů.

Práce si všímá nejenom toho, jakým způsobem neonacisté reagují na proběhlé události, jak se snaží diskurzivně využít vlastní úspěchy a jak zpracovat neúspěchy, aby byly konzistentní s jejich politickými cíly, ale také jakými technikami se snaží prezentovat problematiku jako rasově-genetickou. A k jakým technikám se uchylují, když se (především kvůli strachu z represe ze strany státního aparátu, ale i ze strachu z odmítavé reakce veřejnosti) nemohou otevřeně hlásit k rasismu. Snaží se analyzovat explicitní, ale i implicitní sdělení textu a jeho význam v daném kontextu.

Adam Gajdoš
Fakulta sociálních věd UK

„Tak já bych chtěla pozdravit všechny slušné občany, kteří mě podporují, protože mi dávají obrovskou sílu v tomto boji právě za jejich práva a je to proti všem těm, kteří nám otravují náš slušný život.“
Ivana Řápková, 29.3 2009, Frekvence 1

Třaskavým tématem v poslední době bylo počínání chomutovské primátorky Ivany Řápkové, která razantně vstoupila do řešení sociálních problému a vyhlásila boj takzvaně „nepřizpůsobivým“. Následující text byl uveřejněn na internetovém serveru Antropowebzin, který vychází při Katedře Antropologických a historických věd Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Je součástí tematického čísla o situaci v litvínovském Janově.

Zaměřuje na to, jakými způsoby primátorka Chomutova Řápková prezentuje téma exekucí sociálních dávek, ale i širší kontext lokální situace. Zároveň analyzuje jakým způsobem reagují její největší mediální oponenti: konkrétně ministr pro lidská práva Michael Kocáb a ombudsman Otakar Motejl.

Předmětem zájmu autora jsou diskurzy: ucelené vnitřně propojené systémy výroků o sociální realitě. V tomto konkrétním případě diskurz Řápkové a diskurz jejích oponentů. Metodou kritické diskurzivní analýzy rozkrývá metody produkce moci a dominance, kterými vládnoucí elita legitimizuje vlastní jednání a pozice.

Sociálno-kognitívne vysvetlenie reprezentovania sociálnych skupín
doc. Mgr. Martin Kanovský, PhD.
Univerzita Komenského v Bratislave.

V následujícím článku antropolog Martin Kanovský podává vysvětlení, proč je dělení lidí podle etnických škatulek stále pevně přítomné v každodenním myšlení lidí: v době, kdy je zdánlivá pevnost etnických skupin v mnohém vážně zpochybněna. Čtenáře seznamuje s výsledky svého výzkumu v etnicky různorodém prostředí západní Ukrajiny, kde zkoumal fungování lidské mysli na příkladu etnických klasifikací.

Kanovský zkoumá poznávací procesy, které chápe jako univerzální, nevědomé, experimentálně-psychologicky ověřitelné jevy. Ve svém výzkumu se snaží najít argumenty pro tvrzení, že pro etnické klasifikace lidský mozek používá specifický kognitivní psychologický systém. Podobné systémy byly popsány při klasifikacích předmětů, rostlin a zvířat.